Příběhy, které se skrývají za cyklem obrazů Zfleku. ´´Z fleku´´ třeba na sedačce neznámého spolusedícího v autobuse, inspirované tou náhlou asociací s příběhem nebo životní událostí. Hnedka teďka, při spatření, ze skici zfleku, půjčenou tužkou na zadní stranu diáře.

​

To jsou vtípky co! A počkejte co je schované za mým druhým trhákem.

 

Cesty vzhůru. Zní to jako nějaké povzbuzení že. Ano, po téhle větě vidím cynický výraz mé depresivní sestry. Jak tento moment vystihnout.

 

Hledám nový úhel pohledu, racionální černý a striktní a emocionální červený intuitivní na životní situace mých přátel, rodiny a nejbližšího okolí.

Kompozici jsem si jako metaforu půjčila na lezení, skalní přirozené cesty vs. umělé stěny s pravidelným rastrem. Cesty se prolínají i když vedou stejným směrem, výběr obtížnosti je na nás. Stejně i rychlost, prožitek a vůle jít dál, jít nahoru.